Lyzin-vazopresin, Terlipresin, Desmopresin

Kategorie: Peptidové hormony a jejich analogy

Registrace a výrobci: Lyzin-vazopresin 1960; Terlipresin: Remestyp/Glypressin 1978; Desmopresin: Adiuretin-SH 1972 (Léčiva, Ferring-Léčiva, PolyPeptide Laboratories)

Výzkum biologicky aktivních peptidů má v ÚOCHB dlouhou tradici. Od 50. do 80. let 20. století se zaměřoval především na zjištění souvislosti mezi strukturou a aktivitou u analogů neurohypofyzárních hormonů a na objevování analogů se specifickou biologickou aktivitou.

Lyzin-vazopresin

Lyzin-vazopresin (LVP) se přirozeně vyskytuje v hypofýze prasat a hrochů. Byl to první lék používaný při léčbě diabetu insipidu, což je stav charakterizovaný spotřebou velkého množství tekutin (až 30 l/den) a produkcí zředěné moči.

Terlipresin

Prodloužením peptidového řetězce LVP v N-koncové části vznikla sloučenina s názvem terlipresin. Vzhledem k protrahovanému způsobu účinku a nízké presorické aktivitě se terlipresin v současné době používá k zastavení krvácení ze žaludečních a dvanáctníkových vředů a k léčbě krvácení jícnových varixů.

Desmopresin

Desmopresin, nejúspěšnější analog vazopresinu, byl připraven změnou stereochemie argininu v poloze 8 na nepřirozenou D-konfiguraci a odstraněním koncové aminoskupiny. Tyto úpravy vedly k analogu s vysoce specifickou antidiuretickou aktivitou a minimálním účinkem na krevní tlak.

Milan Zaoral a jeho tým jej objevili na počátku 60. let 20. století a koncem 60. let jej Československá akademie věd licencovala švédské farmaceutické společnosti Ferring AB. Průmyslová výroba desmopresinu začala počátkem 70. let jak v Československu, tak ve Švédsku. Desmopresin se stal standardem v léčbě diabetu insipidu a od té doby umožňuje mnoha tisícům pacientů trpících touto dědičnou poruchou návrat do normálního života.