V ÚOCHB diskutovali experti o vlivu vědy na politická rozhodnutí

Hlavní řečnicí byla viceprezidentka pro výzkum jedné z největších izraelských univerzit Bar-Ilan, profesorka Shulamit Michaeli. Její návštěvu v ÚOCHB zprostředkovalo Herzelovo centrum pro izraelská studia. Tato významná vědkyně, specialistka na RNA silencing v parazitických modelech, byla během nejhorších pandemických let členkou odborné platformy zřízené izraelským Ministerstvem obrany. Paní prof. Michaeli popisovala, jak tato skupina sdružující přírodní i sociální vědce, stejně jako zástupce medicínských oborů, vznikla a jak důležitá byla pro hledání celospolečenské odpovědi na pandemickou hrozbu.

„Vznikaly v ní různé vědecké studie zaměřené na problémy související s covidem. Od nové metody testování s pomocí laseru po dopady pandemie na duševní zdraví populace,“ uvedla izraelská vědkyně.

Izrael podle ní těžil z toho, že je velmi dobře organizovaný a připravený na různé bezpečnostní hrozby. Taky proto a rovněž díky rozvinuté digitalizaci, se stal celosvětovým modelem pro zvládání globální pandemie. Včetně zavádění plošného testování a vakcinace. Doporučení platformy sdružující izraelské vědce měla také silný vliv na formulování protipandemických opatření.

Hostitel a moderátor debaty, ředitel ÚOCHB prof. Jan Konvalinka, pozval k diskusi bývalé členy mezioborové skupiny MeSES: epidemiologa Petra Smejkala, matematika Jana Kulveita a ekonoma Štěpána Jurajdu, který je v současnosti náměstkem ministryně pro vědu. Vedle nich usedly ke kulatému stolu někdejší náměstkyně ministra zdravotnictví, předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti prof. Martina Koziar Vašáková, molekulární bioložka a viroložka, členka Národního institutu pro zvládání pandemie, bývalá dlouholetá vedoucí Národní referenční laboratoře pro chřipku, Helena Jiřincová, bývalý ředitel ÚOCHB a biochemik Zdeněk Hostomský nebo publicista Petr Koubský.

„Je důležité zhodnotit zkušenost, kterou jsme získali během pandemie. Co jsme zvládli dobře a co se nám naopak nepovedlo, abychom se příští podobné výzvy dokázali zhostit lépe. K tomu je srovnání s izraelskou zkušeností velmi užitečné,“ řekl na začátku setkání prof. Konvalinka.

Řečníci se shodli na tom, že během nejhorších let covidové pandemie zavládl v Česku chaos, způsobený do značné míry špatnou komunikací vlády směrem k veřejnosti. Za komplikaci označili mimo jiné, že vládní politici nevyužívali dostupná data, přestože by takový přístup umožnil zvládat pandemii daleko efektivněji.

„Velký problém je, že ačkoliv pandemie není jen medicínský problém, v Česku se o tom nedaří přesvědčit zodpovědná místa,“ upozornil hlavní epidemiolog IKEM, Petr Stejskal. Jeho kolega z MeSES, Štěpán Jurajda dodává: „Sociální vědy v tuzemských poměrech mají stále slabý hlas a malý vliv na politiku státu.“

Účastníci konstatovali, že pokusy poučit se z tragické zkušenosti covidové pandemie zatím selhaly. Je důležité, podle nich, pojmenovat chyby, ke kterým došlo, ne kvůli honu na čarodějnice, ale aby se příště neopakovaly.

Za klíčové pro budoucnost označili odborníci při diskusi v ÚOCHB, aby státní správa změnila přístup a začala využívat v současnosti roztříštěná data a vědecké poznatky na pravidelné bázi. Viroložka Helena Jiřincová zmínila potřebu digitalizace konkrétně kvůli potřebnému sjednocení zdravotnických údajů všeho druhu.

Podle ministerského náměstka Štěpána Jurajdy pracuje vláda na zlepšení hlavně prostřednictvím chystaných legislativních změn, včetně zákona podporujícího využití dat, která stát sbírá a spravuje. Stát by si měl rovněž stanovit, jaké společenské potřeby je nutné podpořit výzkumem a vývojem v první řadě. Petr Smejkal mimo to dodal, že na důležité pozice ve státních institucích by se mělo dostat víc mladých lidí, pro které využívání vědeckých zjištění a dat většinou nepředstavuje žádnou větší překážku.