Prémií Otto Wichterleho, jíž Akademie věd ČR oceňuje mimořádně kvalitní a perspektivní vědce do 35 let, letos obdrželi Eva Bednářová a Tito Damiani z Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Prémie se uděluje od roku 2002 a je spojená s finanční odměnou 330 tisíc korun rozloženou do tří let. Dosud ji obdrželo na 540 laureátů a laureátek.
Dr. Eva Bednářová (Skupina Tomáše Slaniny)
Při studiích ji nadchla organická chemie tím, jak dokáže elegantně tvořit komplexní molekuly. Během doktorátu jí učarovalo světlo. Eva Bednářová spojuje ve výzkumu organickou chemii a světelnou energii. Potenciální využití její práce nachází například v cíleném doručení neaktivního léčiva do místa nádoru, kde se světlem aktivuje, čímž by se měly minimalizovat vedlejší účinky chemoterapeutik.
Vědkyně studovala na Univerzitě Karlově a Univerzitě v Montpellier ve Francii; následně vyjela na stáž do prestižní Kolumbijské univerzity v New Yorku, kde se věnovala právě cíleným chemoterapeutikům. Obecněji se zaměřuje na přeměnu světelné energie na energii chemickou za pomoci nových fotoaktivních molekul. Vyvíjí nové syntetické metody, katalyzátory a fotoaktivní molekuly.
Eva Bednářová získala za svou práci řadu ocenění, například Cenu Alfreda Badera nebo Cenu Josefa Hlávky.
Dr. Tito Damiani (Skupina Tomáše Pluskala)
Rodák z Itálie vystudoval původně analytickou chemii na Univerzitě v Parmě. Jako postdoktorand ve výzkumné skupině Tomáše Pluskala v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR navrhnul a implementoval ambiciózní projekt zaměřený na popsání určitých látek v pepřovníkových rostlinách. Pepřovníky se totiž využívají nejen v kuchyni, ale mají i léčebný potenciál. Tito Damiani se zaměřil na jejich sekundární metabolity čili látky, které rostliny produkují nikoli proto, aby přežily, ale k obraně, adaptaci nebo komunikaci; látky účinkují i na člověka. K výzkumu přitom využil inovativní spojení genetiky, enzymologie a hmotnostní spektrometrie.
Ve výpočetní analýze dat z hmotnostní spektrometrie získal Tito Damiani mezinárodní renomé, často je zván, aby přednášel na konferencích nebo předával své znalosti na workshopech.
Vědec je také mimořádně publikačně aktivní, například je prvním autorem v článcích publikovaných v Nature Methods, Nature Protocols nebo The Plant Journal.
