Začátkem září vznikly v ÚOCHB dvě nové juniorské výzkumné skupiny vedené Vjaceslavem Tretjacenkem a Maximilianem Wranikem. Obě se z různých úhlů zaměří na biologii proteinů.
První skupina nese název Biochemie přenosu genetické informace a vede ji Vjaceslav Tretjacenko. Jeho tým se zaměří na varianty proteinů, které vznikají v důsledku chyb při translaci. Bude zkoumat, zda mají nějakou funkci, jak v buňkách vznikají a zda mohou představovat evoluční výhodu.
„Ribozom občas udělá chybu, takže podle jednoho genu mohou vznikat desítky až stovky mírně odlišných variant proteinu. Některé z nich ale podle mě mohou mít určitý význam, protože aminokyselinové substituce často nacházíme v blízkosti funkčních míst proteinů,” přibližuje Vjaceslav Tretjacenko jednu z hlavních motivací vydat se tímto směrem.
Vjaceslav Tretjacenko přichází z izraelského Weizmann Institute of Science, kde od roku 2021 působil jako postdoktorand. Ve svém výzkumu kombinuje experimentální a výpočetní biologii a zaměřuje se především na syntetickou a systémovou biologii, proteinové inženýrství a molekulární evoluci. V ÚOCHB strávil část svého doktorského studia, které absolvoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.
„Na izraelské vědě se mi líbí neformální a nehierarchické vztahy a ve své skupině bych se tohoto modelu rád držel. Zároveň se mi na Weizmannu líbilo, že se lidé nevzdávají, ani když věci nevycházejí,“ popisuje atmosféru, kterou by rád vytvořil ve své skupině.
Jak pohyb proteinů souvisí s nemocemi
Maximilian Wranik se bude ve své skupině nazvané Dynamika proteinů pro vývoj terapií zabývat tím, jak se proteiny pohybují a mění svůj tvar, aby mohly plnit své funkce, zejména v souvislosti s nemocemi. Skupina bude kombinovat časově rozlišenou strukturní biologii, biochemii a buněčnou biologii s molekulárně-dynamickými simulacemi a výpočetními metodami vývoje léčiv.
„Do budoucna bychom chtěli naše poznatky o dynamice proteinů souvisejících s nemocemi využít při hledání nových možností léčby. A právě při jejich dalším rozvoji směrem k praktickému využití bychom se chtěli opřít o tým IOCB Tech,“ říká Maximilian Wranik.
Wranik přichází do ÚOCHB po postdoktorské stáži na Stanford University School of Medicine a doktorském studiu v Paul Scherrer Institute ve Švýcarsku. Ve svém výzkumu se dlouhodobě zajímá o to, jak malé molekuly interagují s cílovými proteiny a jak tyto interakce ovlivňují strukturu a funkci proteinů.
„Založení vlastní výzkumné skupiny v ÚOCHB je pro mě začátkem nové a vzrušující kapitoly. Moje první dojmy z ústavu jsou velmi pozitivní. Je tu cítit vědecká zvídavost a otevřenost ke spolupráci a množství seminářů a přednášek hostujících vědců nabízí skvělé příležitosti k výměně nápadů a vědecké inspiraci. Od začátku se tu cítím velmi vítaný,“ sdílí své první dojmy z ústavu.
