Teoretický chemik Pavel Hobza z ÚOCHB obdržel z rukou prezidenta Petra Pavla Medaili Za zásluhy. Výzkum jednoho z nejcitovanějších českých vědců v oblasti nekovalentních interakcí významně přispěl k definici vodíkové vazby i k pochopení sil, které určují strukturu, a tím i vlastnosti biologických makromolekul.
Profesor Pavel Hobza vede v ÚOCHB AV ČR skupinu zabývající se studiem nekovalentních interakcí. Tyto interakce jsou desetkrát až stokrát slabší než kovalentní vazby, přesto hrají klíčovou roli v chemii a biologii. „Význam těchto sil spočívá právě v tom, že jsou slabé. Určují vlastnosti kapalin nebo biologických makromolekul, jako je DNA. Bez nich by život nebyl možný,“ vysvětluje.
Věnuje se výpočetní a teoretické chemii. K jeho největším objevům patří předpověď existence takzvané nepravé vodíkové vazby. Při jejím vzniku se frekvence vibrací kovalentní vazby mezi vodíkem a atomem, na který je navázán, místo obvyklého poklesu zvyšuje. Dochází tak k takzvanému modrému posunu namísto očekávaného červeného.
Experimentální potvrzení existence nepravé vodíkové vazby otevřelo cestu k nové definici vodíkové vazby, kterou přijala Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC) a která je dnes široce uznávaná světovou chemickou veřejností. „Nezměnil jsem učebnice, jak média často píší, ale úspěch to byl veliký, zejména proto, že na počátku byla teoretická předpověď,“ upřesňuje Hobza.
Podílel se také na studiu takzvaných σ-děr, oblastí s nedostatkem elektronové hustoty na atomech halogenů kovalentně vázaných na uhlík, které umožňují vznik dalšího důležitého typu nekovalentních interakcí – halogenových vazeb. Existenci σ-díry předpověděly teoretické výpočty na konci minulého století. Na její experimentální detekci o necelých dvacet let později se významně podílel i tým Pavla Hobzy.
Špičková věda navzdory normalizaci
K chemii přivedl Pavla Hobzu učitel na gymnáziu v Olomouci. Zájem o svět molekul ho nejprve nasměroval na fakultu jaderné fyziky na ČVUT, brzy však zjistil, že hledá jiný obor. Ve třetím ročníku se dostal k Rudolfovi Zahradníkovi z Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR, který později vedl Akademii věd. Pod jeho vedením Pavel Hobza vypracoval nejprve diplomovou a posléze i kandidátskou práci (předchůdkyni dnešních PhD dizertací), kterou obhájil v roce 1974.
Nový začátek v ÚOCHB
Po revoluci v roce 1989 se Pavel Hobza na více než deset let opět vrátil do Ústavu fyzikální chemie J. Heyrovského AV ČR. Po neshodách s vedením ústavu v roce 2003 jeho dvacetičlenná skupina našla díky pochopení tehdejšího ředitele ÚOCHB Zdenka Havlase nový domov právě v tomto ústavu. „Zdenek Havlas udělal v tu chvíli velmi odvážné rozhodnutí. Dostalo se nám skvělého zacházení a já věřím, že jsme vše i s úroky ústavu vrátili,“ říká.
Jeho tým nyní zkoumá vodíkové vazby zahrnující vodík se záporným nábojem (tzv. hydridický vodík) a navrhuje další rozšíření definice vodíkové vazby. „Každá práce přináší něco nového. Přidáváme postupně jednotlivé střípky poznání a doufáme, že už brzy budeme mít dost důkazů pro podporu naší teorie. Dělá nám to velkou radost, věda a bádání jsou krásné,“ říká.
Pavel Hobza získal za svou práci řadu významných ocenění, mezi něž patří Česká hlava (2008), Schrödingerova medaile (2017) a Cena Neuron za celoživotní přínos vědě v oboru chemie (2022).
V říjnu 2026 oslavil osmdesáté narozeniny. Na ÚOCHB dál vede svou výzkumnou skupinu a těší se na nové objevy. „Není většího potěšení než dělat tvůrčí práci, která vás baví a naplňuje,“ uzavírá.
